Dvě jablka

Bylo to fajn, bylo to v sobotu. Oni se pohybovali jako dvě bubliny vesmírem, který se jmenoval Hluboká, já jsem je pozoroval a všichni jsme mlčeli. Společnost nám dělala jen do tmy svítící dvě jabka. Přínosné to odpoledne, trochu, i když se člověk necítil nejlépe.



Zlín v noci, kouřil jsem dýmku a šel jsem z Malé scény snad v posledním sněhu sám. Panika v městečku.

Pondělí

Pondělní slunce a sníh ve Zlíně. Svět je rychlý vlak, který mi pomalu ujíždí. Ale věřím, že naskočím do posledního vagonu a pojedu daleko.

Nespavost a noční úvaha

Noční Zlín.

Nemožnost spát mě přivádí na zvláštní myšlenky. Na jednu stranu je to nejlepší inspirace na mou paralelní(možná paranoidní) montáž Vlny noci. Nemohl jsem najít kazetku s Opravou kola...
Viděl jsem Paniku v městečku. Přišlo mi, že mezi dobou před filmem a dobou po filmu uběhlo několik století. A taky jsem viděl Grandhotel, krásný český film, který je podle mě trochu nedoceněný.


Loučení se zimou.

Byl jsem se projít do pole a na louku a našel jsem místa s kříži. Dnes byl asi poslední den, kdy ještě jaro vypadá jako podzim, takže je krásné. O zbytku jara ani nemluvě.

Minulost

Německo je vesmír, strávil jsem tam rok. Je to jako sen. Tohle je malý flashback, když jsem blbl s lomo foťákem ve Stuttgartu. Už to jsou dva roky. I ten svetr a klobouk jsou někde jinde.

japonský hudebník(?)

Ryoji Ikeda - je to hudba? Není to hudba? Podle mého tvorba tohoto zvláštního umělce(mimo hudby je jeho prací design) se určitě jako hudba považovat dá. třebaže je trochu nepříjemná. Třebaže často až neúnosná, nemálo na hranici slyšitelnosti, na hranici zešílení. I když to často zní jako když se dotkne konektor reproduktoru nějakého kovového předmětu, jako chaos a změt zvuků, na které psi a ženy a někteří muži reagují agresívně, koncerty Ryoji Ikedy jsou doplňovány naprogramovanými animacemi a světelnými instalacemi.



Hudba, která se nedá poslouchat denně, nebo právě že dá... jako terapie...

Stalker

Co napsat, viděl jsem ten film již dvakrát... a nevěřím, že je někdy schopen opravdu pochopit, proč... proč je to takové jaké to je... vizuálně dokonalé... určitě i to, co říkají... ale já se po několika záběrech přestal snažit tvářit, že je mi to jasné. Fascinace střídaná zmatením... Určitě jeden z nejvýjimečnějších snímku, co kdy vznikly... ale nevím...

ps. olympijské ceremoniály jsou dechberoucí, skutečné............