To ticho když sněží

Je to tak. Nálady jsou moře a přelívaj se jak vlny.

Klišé?

Jo, nepřijde ti to trochu jako výmluva, označovat všechno za klišé? Nestačí se jen zastavit a zbavit se předsudků a nechovat se afektovaně? Neboj, taky s tím mám problém...Ale snažím se to překonat.

Slečna na Ž

Jo, bylo to fajn !

Zlén

This is definitely my favourite actor.

Změny, co přichází rychle

Musel jsem dlouho přemýšlet nad tím rozhodnutím. Ale je nutné ho udělat. Abych mohl žít v tomto městě. Stejně jsou mé příspěvky sobecké. Nikdo je nepochopí. Ale snad lidé moje rozhodnutí ocení. Trvalo mi to dlouho, ale jednou jsem si to musel uvědomit. A teď tomu věřím. Ať se děje, co se děje. Ať mi klidně praskne hlava, ať se to nějak vyvrbí, jsem připraven na cokoliv. Nebo si to aspoň myslím. Nebo si to jenom namlouvám. Vydržím to, a nezklamu sám sebe a naučím se mnoho nového. Pojď, sestro, tam už nemůžem bejt. Tam ne. Poletíme. A bude nám dobře. Však ty víš, že jsme si souzeni. A nebo proste jen pozorujme svět. A budu tady a teď. Oxymoron.

Imaginární telefonát

:-D
běž už
ty to polož
ne ty to polož
ty to polož první
ne, ty to polož první
blázínku

Dědo

Děkuji za příjemné popovídání o trolejbusech a o fotografiích a o filmech a o životě.

Nedráždi bosse hadí nohou

Život je jen horská dráha.

Trocha zelene

Jak zacit...


Toto neni dymka.


Prace na hristi ma ruznou podobu.


Setkrat cerna na zelene...


Prirode blizke hriste.


Holky zvejkajice nas furt po ocku pozorujou.


Svedsko je fajn.

Dojem

Je jiste dulezite poznavat okoli, nekam proste vyjet. Muzu sednout na kolo a proste jet nekam a neco videt, treba to zaznamenat a pritom z toho mit malo.

Stejne tak si muzu sednout do temne mistnosti, kde je pochybny pocitac a divat se na film, poslouchat a objevovat novou hudbu a cist si. A pritom stale byt zavreny. A obohati me to vice.

Prispevek bez ducha. Spis jen takovy dojem.

Veci svedske

O par tydnu pozdeji

Hexstatic present - Trailer Trax video mix from Solid Steel on Vimeo.

Nekolik tydnu pozdeji a casy jsou nekde jinde. Kazdej je nekde jinde. I kdyz se nevidime, existujeme.
Tohle video mohu osobne videt nekolikrat za sebou. Stale. A jestli tento blog nekdo cte, tak by si ho mel pustit, je to bomba silenosti a energie!

Vnimam, tedy ziju

Jsem tam, kde jsem si uz dlouho pral byt. A prozivam to tak, jak se dalo cekat. Jako kdybych zapomnel na vsechno, proc jsem sem chtel jet. Bergman, svedstina, filmy, lidi... Na druhou stranu jsem objevil veci, ktere jsem necekal - more, plaz, slunce 16 hodin denne. Jeste mam pred sebou osm tydnu. Jsem tu rad a pritom me neco tahne zpatky.

Tak tohle je ono...

Vlny noci (Waves of night) from Ondrech Alex Péča on Vimeo.

Chtěl bych se vrátit do dubna... prosím... udělám spoustu věcí jinak ... a některé stejně... ale chtěl bych to zažít ještě jednou ... hlavně nenechám zlé činy, aby se opět udály... abych byl schopen fungovat ... abych své vzpomínky neztratil... ale Vlny noci za to stály a jsou takové, jaké mají být ... děkuji vám všem za to, co jsem s vámi mohl prožít ... zítra měním svůj svět ... nový začátek, nové dojmy, nové zkušenosti ... a co když opět upadnu? ... NE!!!

Nálada

Ty woe! Jestli chytím toho hajzla, co mi ukradl všechny věci, vlastnonožně ho dokopu, protože už mi pěknejch pár dní neskutečně kurví náladu! Užij si celý můj život, debile!

Tak jsem si ulevil a teď vážně... člověk si nemůže být ničím jistý. Když má nějaké zázemí, musí se hlídat, aby neupadal do letargie. Když o to přijde, je v hajzlu, konec filosofování. Bohužel (bohudík) já se od tama musím vyhrabat velmi rychle, až příliš rychle... a klouže to... a jak vylézám, tak stejně osírám spoustu jiných věcí. A ten puch se ze mě smyje až za dlouhou dobu.

Ale Ondrášku, ty jsi přece na tom stále dobře, seš zdravej, nic tě nebolí, studuješ vysokou školu, máš co jezt, kde spát...
Hm, a co jako?

Můj příspěvek na téma "Ticho"

Všechny fotky si můžete vydražit za vyvolávací cenu 1800, nebo za modre z nebe. Ke konceptu mě inspiroval dnešní den. Celý den panovalo neustále ticho... i když občas poněkud hlasitější ... příspěvek půjde na můj osobní rozvoj a nebo do koše.

Nezaznamenatelný okamžik

Po dnech fejsbukových statusů plných vody, inspiračních bouří, opět vysvitlo Ono, kvůli kterému tady vlastně vůbec jsme. A kvůli kterému děláme všechno. A tu chvíli prostě nikdo nezachytí, je to prožitek, který žijeme každý sám a jinak.

Rychlost

Proč je ten svět tak rychlý? Člověk si ho nestihne pořádně užít. Ten rychle pádící vlak ovšem mění směry, sám neví, kam má jet. Stejně jsou to jenom slova, která ze mě plynou, nemá cenu to řešit, stačí nebát se... a naskočit do jedoucího vlaku a pozorovat krajinu.

Neděle v úterý

Dnes to vypadá, že je úterý, i když vím, že je neděle. Počasí nijaké, nálada ospalá, lidé dívající se do boku, spousta povinností, které nadchází a kterým bychom se nejradši vyhnuli tím, že je přeskočíme. Život bohužel není pouze překážková dráha. Mnoho překážek totiž nejde jen tak přeskočit a běžet dál. Člověk se u nich musí zastavit, věnovat jim čas, který je správný(přičemž nikdo neví, jak přesně "správný čas" trvá) a potom běžet dál. Některé překážky si bereme s sebou na záda, abychom je postupně přeskakovali, jenže pak se může stát, že máme na zádech naloženo více, než jsme schopni unést. A potopíme se... Tenhle příspěvek není moc pozitivní ani chytrý, ale takhle se poslední dobou cítím. Každý den je neděle... A to jsem začal mít neděle rád.