Péčova nástěnka: 2011

Malenovická kuchyně je ornou půdou pro mnoho mladých studentů umění.

Instalace předmětů běžné potřeby do tmavě hnědého umakartového dřezu působí kontrastně a vyjadřuje umělcovu vytíženost.

Instalace na lince je důmyslnou ukázkou, jak mycí prostředky dokáží splynout s nádobím.

Plíseň na plastové misce je přírodní plastika přirozeně kombinující prvky organické a anorganické s důrazem na zápach.

Motiv plísně v krabičce se v malenovické kuchyni opakuje. Nyní i s jiskrně vtipným podtextem.

Sbírka igelitových pytlíků je nekonformní ukázka studentské vytrvalosti.

V tzv. "poddřezí" se nachází instalace artefaktů z let minulých, jejichž duševní hodnota převládá nad materiální. Sbírka působí komplexně i po několika letech.

Originální opotřebovanost obyčejných subjektů ukazuje roztodivnost psychedelických útvarů.

Skvrna Ofélie se pro mnohé studenty malenovické univerzity stala dobrou kamarádkou a studnicí inspirace. Jako reakce na Rorschachův test působila v prostoru před lednicí déle jak měsíc.

Zda se doopravdy jedná o kuchyni, toť častá otázka náhodných návštěvníků galerie. Že o tom není pochyb říká tato tabulka z hnědého čirého plastu s prostým nápisem.

V polovině performance si dal autor pauzu, během níž konfrontoval dílo s temnou stránkou své duše.

Součástí výstavy byl i recept na růžovou polévku, čímž autor reaguje na moderní dobu ekologie a recyklování. Nabízí tak využití prošlého mléka a zkyslého vína netradičním způsobem.

I po úklidu nabízí kuchyně mnoho prostoru pro seberealizaci.

O umělci
Ondrech Alex Péča - narozen v srpnu v Třebíči, studoval základní uměleckou školu, obor hudební, zaměření sopránová flétna, později i klarinet. Za dob svých středoškolských studií (Gymnázium Vídeňská, Brno a roční mezikulturní výměnný pobyt na Hans-Grüniger-Gymnasium, Mark-Gröningen, Baden-Württemberg, Německo) začal fotit, v posledním ročníku i natáčet krátké snímky a dokumentární filmy. Studuje třetím rokem Teorii a praxi audiovizuální tvorby na univerzitě ve Zlíně. Na podzim roku 2011 odjel na studijní pobyt na Univerzitu v Malenovicích, obor Moderní umění v dnešním rychlém světě, kdy peněz není nazbyt a už to není, co to bývalo.
Ve své tvorbě se zaměřuje především na nahlížení na obyčejné věci neobyčejným, takřka dekadentním způsobem a na konflikt barevných kombinací. Široká škála jeho tvorby se nevyhýbá žádným formám či druhům umění jako takového.

Minirozhovor s autorem
S ondrechem, známým spíše jako Péčou, jsme se sešli po uskutečnění jeho posledního happeningu "Úklid kuchyně" v jeho pokoji. Říká se o něm, že je roztěkaný a zmatený. Na mne však po celou dobu setkání působil uvolněným dojmem, v jeho tváři byl vidět mírný pocit klidu a uspokojení. Známe se bezmála 23 let, proto nebudu předstírat vykání.

Tvoje poslední akce se poněkud vymyká Tvé dosavadní tvorbě. Bereš úklid proslulé malenovické kuchyně jako posun o krok dál?
Ten úklid jsem už plánoval hodně dlouho. Zda se jedná o posun, to ukáže až čas. Zatím nemám žádnou interakci s diváky či spolužáky z malenovické univerzity. Ti přijedou až v neděli večer nebo v pondělí ráno. Já osobně jsem však s dílem relativně spokojen, což se mi moc nestává.

Kolik Ti celá akce zabrala času? Pracoval jsi na ní sám?
Prostor malenovické kuchyně je dynamická, neustále se vyvíjející realita, na které se podílelo již několik ročníků studentů. Pro tuto performanci mi pomáhali instalovat předměty mí spolužáci po několik měsíců. Já sám jsem v průběhu několikrát zkoušel možnosti úklidu, ovšem výsledky příliš neodpovídaly mému očekávání. Nakonec jsem se rozhodl udělat věc rázně a intenzivně a snad je výsledek mého snažení znát. Názor nechávám na divákovi. Nicméně si myslím, že celá záležitost nikdy nebude dokončena a prostor se bude stále vyvíjet, a doplňovat, což by mohlo být inspirací i pro ostatní k podobným happeningům. Nechám se překvapit.

A prozradíš nám něco z Tvých budoucích plánů?
Jak jsem již zmínil, na vývoji prostoru malenovické kuchyně se budu i nadále podílet, např. chci vydrhnout zažranou špínu ze sporáku a posléze odsunout lednici a vymést rohy. Myslím si, že právě místo za lednici může být velice plodné na spoustu dalších nápadů. Z mých dalších větších plánů bych zmínil snad jen umytí koupelny, což bude další happening. Kdy se tak stane, to je ovšem ve hvězdách.

http://www.mustwatch.cz/film/jesus-camp/

Po zhlédnutí tohoto filmu se ve mně mísí pocity znechucení, trapnosti a motivace. Zasáhlo mě to o to víc, že ač nepokřtěn, vždycky jsem se řadil spíš k Evangelíkům. A motivace? Natočit dokument a propagovat nefundamentální, apolitickou a hlavně individuální možnost křesťanské víry.
Věřit nepřestávám. Jen mám pocit, že víra je zobrazována ve filmech čím dál víc negativně, a když se náhodou objeví něco v pozitivním smyslu, tak je to bráno jako recese.
Chci ukázat lidem to, co mě osobně přesvědčilo - lidi, hudba, společné nadšení.
A nikdy tam nebylo vymývání mozků, politika nebo radikálnost.
Uvidíte.