27. 12. 2012 - někdy v bezčasí

Člověk a diktát trhu.

Ztracen v olomoucké apokalypse.

Dnešní den jsem nefotil. Nechtělo se mi. Toto je ze srpna 2012. To bylo které století?

26.12. - až budu bačou

(čistě pro potěchu impresionistických očí)

Jednou se třeba přestanu hnát za přehnanými ambicemi.
Pořídím si tyto dámy a budu s nima.

25.12. 2012 - LAND ART zemědělství

V mým hůdu maj rolníci smysl pro umění. Vidím v tom jasný vliv Pollocka a Kandinského.

Joseph Beuys se usmívá v hrobě.

Lidi v krajině. (2012) - Foto mobilním telefonem. Konfrontace se svou vlastní minulostí.

24.12. 2012 - Bobináž

Je jí 14 a půl roku.
Dle mých výpočtů její srdce už bilo 1 103 760 000 krát...
Na obou očích má šedý zákal.
Na zavolání již neslyší.
K poznání okolí používá především čich a chuť.
A je stále s námi.
A když chce, je plná života. Stále...

Všimli jste si, jak se vyhýbám tématům jako Vánoce nebo konec světa? Jsem pozér, totiž...

23.12.2012 - mušle ve sněhu

Pokračujeme dál.

Vánoce nebudou bílé?

A ten sníh má jakou barvu?

Balkán se snoubí s drsným podnebím mírného pásu.

Mek insajd!

Uvidíme zítra.

22.12. - cesty zdlouhavý

Nosovka jak Michal Tučný.

 Cesty nejsou zas tak toulavý.

Spíše někdy zdlouhavý. Stejně jako některá slova, která v sobě lovím, aniž bych chtěl cokoliv říct. Imprese.

21.12.2012 - odjíždím

Už bylo na čase.
Už jsem tu dokonce dva dny neměl být.
Šest a půl týdne v kuse, nebo tři roky, už nevím.
Toto město je kotva.
Ale vždycky se mi jednou povede odjet.
Konečně.

Vsadím se, že za den a půl mi to tu bude opět strašně chybět.

Ale chce to pauzu.

Aspoň na týden.

Změna prostředí.

19.12. 2012 - vany a pruhy

Neříkám nic. Jen se dívám.

17.12.2012 - Nela koncept

Na co se nejvíce těším?

A tak to je. V sobotu to bylo hodně spontánní, děkuji.

12. 12. 2012 - divné obrazy

Tak dlouho člověk chodí pěšky, až uzná, že je mu doopravdy zima.

A pak leží celý den a snaží se dokončit věci, které začal, i když ví, že je tak trochu mimo.

Vítejte ve Městě.

10.12. - vyčerpání a sníh

To ticho.

Všichni spí, nebo by měli.

A mně jede trolejbus až za 34 minut...

9.12. - fascinace geometrickými tvary

Noc uběhla jako voda a zase máme další ráno odpoledne.

Otevřeš oči, slunce je jinde, než kde by mělo být, kde to jsem? Ve kterém století jsem usnul a ve kterém jsem se probudil?

Tohle je prostě čtverec! No comment...(i když už tato samotná věta...)

Pod vlivem pařížské moderny i můj mobil fotí post-impresionisticko-pointilistické fotky. Je dobře, že to mají iPhony v sobě přímo (natvrdo) zabudované...

8.12. - křížky po funuse

Vzhledem k posunutému režimu života je těžké přispívat na blog v ten den po probuzení, protože někdy už bývá zítra.

Můj foťák má v sobě mobil a tak si flákám fotky. Každý den tři. A pár nejapných vět k tomu.

Ještě nevím, co z toho vznikne, jestli mě vůbec bude někdo číst. Mám jen nějakou potřebu se vyjadřovat.

Jen pár kapek denně, Princi. Zahltit trochu tento již tak přeplněný svět. Ukázat, že se něco děje. Odčerpávat slovní přetlaky, průjmy a průplachy. O to mi jde. Každý den. Tři fotky, pár vět. Dělám to kvůli sobě.

6.12.2012 - je na čase znovu psát...

... ale mlčeti zlato? Každý den trochu. Podělit se. O to.

Až mi bude šedesát...

Pohledy z oken jsou depresivní už z principu.

Kosmonauti na máku. Tento článek byl napsán s křížkem o funuse...

Nový přístroj.

Můj drahý stříbrný přestal fungovat. A tak jsem změnil v černého. A taky dělá fotky.