Můj příspěvek na téma "Ticho"

Všechny fotky si můžete vydražit za vyvolávací cenu 1800, nebo za modre z nebe. Ke konceptu mě inspiroval dnešní den. Celý den panovalo neustále ticho... i když občas poněkud hlasitější ... příspěvek půjde na můj osobní rozvoj a nebo do koše.

Nezaznamenatelný okamžik

Po dnech fejsbukových statusů plných vody, inspiračních bouří, opět vysvitlo Ono, kvůli kterému tady vlastně vůbec jsme. A kvůli kterému děláme všechno. A tu chvíli prostě nikdo nezachytí, je to prožitek, který žijeme každý sám a jinak.

Rychlost

Proč je ten svět tak rychlý? Člověk si ho nestihne pořádně užít. Ten rychle pádící vlak ovšem mění směry, sám neví, kam má jet. Stejně jsou to jenom slova, která ze mě plynou, nemá cenu to řešit, stačí nebát se... a naskočit do jedoucího vlaku a pozorovat krajinu.

Neděle v úterý

Dnes to vypadá, že je úterý, i když vím, že je neděle. Počasí nijaké, nálada ospalá, lidé dívající se do boku, spousta povinností, které nadchází a kterým bychom se nejradši vyhnuli tím, že je přeskočíme. Život bohužel není pouze překážková dráha. Mnoho překážek totiž nejde jen tak přeskočit a běžet dál. Člověk se u nich musí zastavit, věnovat jim čas, který je správný(přičemž nikdo neví, jak přesně "správný čas" trvá) a potom běžet dál. Některé překážky si bereme s sebou na záda, abychom je postupně přeskakovali, jenže pak se může stát, že máme na zádech naloženo více, než jsme schopni unést. A potopíme se... Tenhle příspěvek není moc pozitivní ani chytrý, ale takhle se poslední dobou cítím. Každý den je neděle... A to jsem začal mít neděle rád.

Pád do propasti

Město, které miluji. Jsem tu už ale příliš dlouho bez konfrontace s jiným místem. Těším se domů, abych se mohl těšit zpátky do Oranžového města...kde se toho děje hodně a přitom nic ... kde jsou lidé a občas vůbec ... kde jsem i já a ona a oni, ale někdy jsou to jen naše těla, která nám byla zapůjčena... zmatky v hlavě, zážitky více méně intenzivní... občas ale chybí vzduch...

Vlny

Život je řeka. A já se v ní topím. Občas vyplavu na povrch a občas se ponořím na samé dno. Někdy jsem ve vodách tichých, někdy jsem tažen přejemi. Ale proč ne. V tom je přece všechna ta krása.

Víly jsou fajn, protože jsou

Co jsem dělal celý minulý týden...?

Mlhovina

čtyři hodiny ráno... citůplný den ... jsou to jenom slova ... áááááá

Chyba v komunikaci

Někdy jsou dny, kdy v našem prostoru soucítíme a rozumíme jeden druhému. A jsou chvíle, kdy komunikační řeky zamrznou. Stejně se jednou opět ledy pohnou, když se ocitneme na stejné vlně, na stejné kře. Svět je rozmanitý film, se všemi expozicemi, kolizemi, break-pointy, krizemi, peripetiemi a katarzemi. Jen ta pointa je často nejasná.

Deštivo

Sedm hodin blaženého spánku. Několik snů, co se vytratí dříve, než se mi zjeví. Při cestě do zahraničí bych chtěl a) poznat místní pošty, b) koupat se v moři, c) ztratit ručník, d) být pozvaný na večeři, e) být okraden o zavazadla, f) založit kapelu

Vše plyne

Poslední dny jsou extrémně intenzivní.



.........................................


... ...



.........



......................



................



..



....