pondělí 17. května 2010
Pád do propasti
Město, které miluji. Jsem tu už ale příliš dlouho bez konfrontace s jiným místem. Těším se domů, abych se mohl těšit zpátky do Oranžového města...kde se toho děje hodně a přitom nic ... kde jsou lidé a občas vůbec ... kde jsem i já a ona a oni, ale někdy jsou to jen naše těla, která nám byla zapůjčena... zmatky v hlavě, zážitky více méně intenzivní... občas ale chybí vzduch...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat