Upřímně?

Včera v noci jsem jel rozjezdem.

Brněnský rozjezd, na nástupišti (ne)jeden člověk zvrací, v autobuse někdo kouří, jsem unaven, nejsem sám, všichni si přejeme být doma v posteli v klidu a míru. Autobus se řítí šíleným tempem ku cíli... tomkovo náměstí - této zastávky si nikdo nevšimne, obřany sídliště - odtud jedou dál jen krajané, ovšem jen s některými se opravdu cítím být krajan... bílovice žižkova (nevybavuju si vůbec kdo to sakra žižka je či byl) pár metrů a jsem doma... cesta kterou nikdo neprožívá, a přitom tam je... konec

A dnes?

Sobota odpoledne, v hubě jak v polepšovně, ale venku slunce a lehký jarní vítr, který voní jinak, než cokoliv ostatního, vycházka prospívá. Dnes je jeden z mála dnů, kdy se mi líbí Bílovice, protože tu nikdo moc není a mám ty oranžové střechy a terasy jen pro sebe.

ZMATEK Z MATEK! V hlavě hlavně.